Veronika Dianišková je chůva samožiadateľka.
„Mami, hojdaj mě!“ Křičí čtyřleté děvčátko tak, jako každé jiné dítě. Mladá žena ji chvíli houpe. Později si házejí míč, nebo holčička nechá, aby se hrálo s jinými dětmi na hřišti.
Kolem dvojice hopsá jejich domácí zvířátko. Zajac, jehož výjimečně na uzavřené hřiště vzali s sebou, jejich domácnost kompletuje. Když začne poprchávat, vloží jej do přepravního boxu a chystají se na odchod.
Na první pohled se nijak neliší od desítek tisíc rodin, které žijí bez manžela a otce. Jistý rozdíl tu však je. Dítě je pěstounská dcera a Veronika Dianišková se ji rozhodla vychovávat bez pomoci manžela nebo partnera.
Samožiadateľov není mnoho
„Že je pestúnstvo moje poslání jsem vlastně věděla od malička. Rodičů jsem vždy žádala, abychom do rodiny přijali další dítě z dětského domova. V té době jsem ještě netušila, jak funguje systém, což je adopce a pěstounská péče, ale vždy jsem ve své budoucnosti viděla to, že přijmu dítě, „říká 35-letá žena.
„Moje představa byla taková, že nejdříve budu mít své biologické děti a k nim později přibude i pěstounské dítě nebo děti. Jelikož jsem svobodná a momentálně i bez partnera, vlastní děti předběhlo pestúnstvo. V jednu chvíli jsem si řekla, že už opravdu nemám na co čekat a přišel čas můj plán uskutečnit. „
Slovenská legislativa umožňuje adoptovat nebo přijmout dítě do pěstounské péče jednotlivcům stejně jako párům.
Podle zkušenosti občanského sdružení Návrat, které realizuje přípravu na pěstounskou péči, se do přípravných kurzů obvykle přihlásí deset až patnáct žadatelů, z toho jen jeden či dva z nich jsou samožiadatelia. Na děti čekají ve stejném pořadníku a musí splnit rovnané podmínky jako páry.
Nezbytné je vlastní bydlení, stabilní práce a absolvování přípravy na náhradní rodičovství. V případě samožiadateľov se důraz klade i na širší sociální síť jako rodina a přátelé. Ani s jednou věcí neměla Dianišková problém a s přípravou byla podle vlastních slov roky napřed.
