Papír ještě neztratil svou moc.
V pandemii se tablet či monitor počítače staly mnohem častější vyučovací pomůckou než klasická kniha. Ve vzdělávacím procesu se na moderní zařízení spoléhali malí žáci i starší studenti.
Ani učitelé neměli na výběr. Postupně opouštěli úlohy z tištěných učebnic, místo nich se zaměřili na digitální texty a multimediální výuku.
Americká lingvistka Naomi Baronová ve svém výzkumu porovnává, v čem se čtení a učení liší, pokud se děje prostřednictvím elektronických zařízení a tištěných knih. Tvrdí, že formát, přes který děti čtou, může měnit i kvalitu absorbování informace.
Pro jednorázové čtení jsou elektronické texty stejně dobrou volbou jako ty tištěné. Ale platí to i při hlubším, opakovaném vnímání textu?
„Vztah k papíru je jiný než k textu, který zmizí zavřením okna. Tím, že studenti na papíry narazí vícekrát a opravdu s nimi mohou zacházet po svém, znalosti jsou pravděpodobně trvalejší,“ míní i středoškolská pedagožka Miroslava Repčeková.
Kazí nás návyky online světa
Lingvistka Naomi Baronová vydala svůj nejnovější výzkum knižně v publikaci How We Read Now (Jak dnes čteme). Podává v ní přehled o tom, jak digitální zařízení ovlivňují naše kognitivní funkce. A závěry jsou depresivní.
